MUDr. Přemysl Sobotka

Jakkoli by kandidát ODS na úřad hlavy státu, místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, komunisty do vlády nikdy nepustil, připouští, že by se mohli dostat k moci "přeskupením hlasovací mašinerie v Poslanecké sněmovně". V takovém případě by podle svých slov stál před nejzávažnějším rozhodnutím, tedy abdikací. Evropské unii vytýká hlavně nerozhodnost. Pokud by Brusel přicházel s dalšími regulacemi, neváhal by ho otevřeně kritizovat.

Co je podle vás stěžejní rolí hlavy státu?

Samozřejmě se musí pohybovat v rámci ústavy a ústavních pravomocí. Jsou ale i nepsaná pravidla, která dávají prezidentovi obrovskou sílu otvírat různá celospolečenská témata, diskutovat o nich a dávat najevo svůj názor. To bych osobně chtěl. Proto si myslím, že každý kandidát na tento úřad by měl prezentovat své osobní i politické názory. Jsem přesvědčen, že tato funkce je především politická. Je tomu tak v celém demokratickém světě. Nepolitická politika neexistuje. To je spojení dvou slov, která jsou z mého pohledu neslučitelná. 

Vaším základním krédem je, že chcete lidem pomáhat, a ne škodit. Jak by mohl prezident škodit? 

V daném okamžiku by měl prezident rozbouřenou politickou scénu, ale i občanskou blbou náladu zklidňovat. To vidím jako obrovsky velký úkol. Jinak toto krédo jsem si nesl od medicíny přes politiku a v případě úspěchu ve volbách bych si ho nesl i jako prezident. Každý máme schopnost být negativní, tvářit se nepříjemně. To ale rozhodně není role hlavy státu. V rámci symboliky tohoto úřadu musí prezident lidi více spojovat. Pro mne je nyní hezké sledovat USA, kde oba kandidáti získali téměř shodný počet hlasů. V okamžiku zvolení se ale prakticky všichni shodují: ano, toto je náš prezident. Chtěl bych něčeho takového dosáhnout i v České republice. 

Byl bych nadstranický, ale politický prezident 

Jaká je hlavní výhoda stranického kandidáta oproti nestraníkovi? 

Nestranický kandidát až na jednu nebo dvě výjimky neexistuje. Většina za sebou má politickou stranu nebo politickou historii, tedy členství v předlistopadové KSČ. Tím pádem mají kandidáti i nějaký názor. Ten není možné utlumit a začít tvrdit: jsem svatý a přiletěl jsem odkudsi z nebe. Tím, že existuje background těchto politických názorů, jsou kandidáti pro voliče mnohem čitelnější. 

Měl jsem na mysli spíš to, že kandidát s politickou zkušeností se může lépe orientovat například při výběru premiéra či vládních krizích. 

Pokud máte za sebou zkušenosti z ústavních funkcí včetně těch exekutivních, je jasné, že se umíte v terénu lépe pohybovat. Tím nemyslím nějaké zákulisní hry, ale to, že víte, kdo je kdo, a podle toho můžete reagovat. 

Zůstal byste po zvolení v ODS? 

Samozřejmě že ne. Chtěl bych být nadstranický, ale politický prezident. 

Dokázal byste být skutečně nestranný při výběru premiéra z řad levice, pokud by byl výsledek voleb velmi těsný? 

Nebudu předvídat výsledek příštích voleb do Poslanecké sněmovny. Pro mě by byl rozhodující lídr politické strany, který by na demokratickém půdorysu sestavil vládu. V žádném případě bych nepodpořil nikoho, kdo by se opíral o podporu komunistů. Česká společnost by si tak brzy po listopadu 1989 nezasloužila, aby se opět chopili moci. Navíc zůstali na svých původních principech. Mám na mysli znárodňování, třídní boj a podobně, což jsou témata, která KSČM stále má ve svém programu. 

A co kdyby situace jiné řešení než vládu s přímou nebo tichou podporou komunistů neumožňovala? 

Pevně doufám, že nikdy nezískají tolik mandátů, aby to bez nich nešlo. Rolí prezidenta, kterou neustále zdůrazňuji, je pozvat si po volbách demokratické strany a pokusit se s nimi diskutovat o tom, aby sestavily vládu bez komunistů. 

Ústavní soud nemá rušit většinová rozhodnutí 

Prezident navrhuje Senátu kandidáty na ústavní soudce. Co říkáte na požadavek současného šéfa Ústavního soudu Pavla Rychetského, aby se na výběru mohl více podílet? 

Připadá mi to jako zbytečné posilování pozice předsedy Ústavního soudu. Navíc si nejsem jistý, zda by v takovém případě nebyly malinko překročeny jeho pravomoci. Je výsostným právem prezidenta, aby Senátu navrhoval kandidáty. Na druhé straně jsou konzultace možné. S odbornou veřejností stejně jako se senátory bych o jednotlivých jménech a také o podobě tohoto soudu velmi intenzivně diskutoval. 

ODS občas nazývá Ústavní soud třetí parlamentní komorou. Slevil byste jako prezident z těchto kritických postojů? 

Tento názor jsem několikrát vyslovil i já v okamžiku, kdy Ústavní soud zrušil politické rozhodnutí dané Poslaneckou sněmovnou, Senátem nebo vládou. Připomínám, že šlo o většinová politická rozhodnutí. Ústavní soud má hlídat pouze to, zda takováto rozhodnutí jsou, či nejsou v souladu s ústavou. Určitě by je ale neměl rušit. 

S milostmi i vetováním zákonů bych šetřil 

Snažil byste se o prosazení změny volebního systému? 

Otevřel bych diskuzi, což je jediná možnost, kterou v tomto případě prezident má, aby se do Poslanecké sněmovny volilo v jednomandátových obvodech. Byla by to obdoba toho, jakým způsobem se volí do Senátu. Tento model by umožnil občanům vědět, koho konkrétně volí. To znamená, že by nevolili stranickou kandidátku jako takovou. 

Měl by být prezident snáze odvolatelný? 

To je dané ústavou, kde je řešena vlastizrada a podobně. Je to tedy jasně definované. A pokud by se ten či onen přímo zvolený prezident politickým stranám nelíbil, tak bych jim to neusnadňoval. To bychom pak mohli mít impeachment každý týden. 

A co prezidentské milosti? Měl by je kontrasignovat premiér? 

Podle ústavy náleží rozhodování o milostech výhradně prezidentovi. Osobně bych s milostmi dramaticky šetřil. Uděloval bych je pouze ze sociálních a zdravotních důvodů. Žádné jiné aspekty by nepřicházely v úvahu, protože téměř sto procent odsouzených se do vězení dostává dobrovolně. 

Ještě bych se zeptal na vetování zákonů, což je pravomoc, kterou Václav Klaus v posledních letech často využívá. I tady byste byl střídmý? 

Prezidentská veta by měla být využívána velmi vzácně, nemá to být jako na běžícím páse. Prostor pro diskuzi mezi Hradem a Strakovou akademií je značný, je to šest až devět měsíců mezi navržením zákona a jeho schválením. 

A co kdyby nastala smršť levicových zákonů, které by byly proti vašemu pravicovému přesvědčení? 

Pokud by to byly zákony, které by byly v rozporu s ústavou, například v otázce nedotknutelnosti soukromého majetku, tak bych s tím měl obrovský problém. Kapitán má ale zůstat na lodi až do poslední chvíle. 

Jak to myslíte? 

Znovu opakuji, že vládu podporovanou komunisty bych nejmenoval. Pokud ale budeme spekulovat a připustíme možnost, že by vláda s podporou komunistů vznikla nějakým přeskupením hlasovací mašinerie v Poslanecké sněmovně, musel bych zvažovat to vůbec nejzávažnější možné rozhodnutí, to znamená abdikaci. 

EU je nerozhodná, nakonec to odneseme všichni 

Jaký je váš názor na Evropskou unii? 

Jsem rád, že jsme její členskou zemí. V této chvíli ale odmítám jakékoli prohlubování integrace, ať už směrem k superstrátu nebo k federaci. EU by se podle mého názoru měla vrátit ke čtyřem pilířovým svobodám, na nichž vznikla, a přestat s dalšími regulacemi a podobnými snahami. Bohužel opak se stává pravdou. Brusel začíná hovořit do věcí, které na národních úrovních umíme řešit sami. Přitom EU často nedokáže jasně formulovat svoji zahraniční politiku, jak vidíme na současném konfliktu v Pásmu Gazy. Asi je obtížné sjednotit názory všech sedmadvaceti ministrů zahraničí, k nimž se brzy přidá ještě další. 

Byl byste vůči Bruselu stejně kritický jako současná hlava státu? 

Pokud by se děly takové věci, které by měly znamenat další a další regulace, a přitom by se neřešily základní problémy celé sedmadvacítky, tak ano. Dnes už je jasné, že politické elity selhaly při řešení první finanční krize a nyní se podobná nerozhodnost opakuje u dluhové krize. Případ Řecka jasně ukazuje, že zvolené řešení je velmi drahé. V takových případech by se mělo postupovat daleko rychleji a s větším rozumem. Jenom by stačilo si vzpomenout, že jedna a jedna jsou dvě a ne čtyři, jak si někteří myslí. Řecko by mělo vystoupit z eurozóny. Odkládáním tohoto kroku se bude krize stále více prohlubovat a nakonec to zasáhne celou EU. 

Ještě k regulacím. Co říkáte na požadavek Bruselu, aby ve vedeních větších firem byly ze 40 procent zastoupeny ženy? 

Pokud existuje představa, že důležitější je pohlaví než kvalita, tak jsem proti. Každý podnik potřebuje mít kvalitní vedení a ne to, že se dopředu nadiktuje počet žen a někdy i počet mužů. Kdyby podobná pravidla platila, mohl by někdo začít chtít, aby i ve zdravotnictví byla obě pohlaví rovnoměrně zastoupena. 

Postupoval byste v otázkách zahraniční politiky shodně s vládou, anebo byste se snažil razit vlastní názory? 

Nositelem zahraniční politiky je samozřejmě šéf diplomacie a vláda, ale i prezident a také předsedové obou parlamentních komor. Na to se nesmí zapomínat. I tato problematika je otázkou diskuze a snahy sjednocovat názory. Prezident by ale určitě neměl jít proti hlavnímu proudu, který nese vláda. Tady platí moje heslo: mám na sobě tričko České republiky, pod ním tričko instituce a teprve pod ním tričko se svým jménem. 

A co kdyby existovaly poměrně velké rozpory mezi představami premiéra a tím, co byste jako prezident cítil, že je správné pro zemi? 

Prezident má právo navštěvovat jednání vlády, má právo pozvat si ať už premiéra nebo ministry a diskutovat o daných tématech. Takže nejprve bych se pokusil domluvit, než bych začal křičet, že ten nebo onen člen vlády je mimo prezidentův pohled na realitu. 

Hlava státu větší pravomoci nepotřebuje 

Lidmi přímo zvolený prezident může získat pocit, že je jeho mandát velmi silný. Pak může nabýt přesvědčení, že je dokonce jeho povinností více zasahovat do dění. Souhlasíte? 

Vždy tady bude ústava, která by podobné pocity limitovala. V mnoha zemích je prezident přímo volen, a přesto má menší pravomoci než některá nepřímo volená hlava státu. Je to pouze o schopnosti daného člověka vnímat politickou situaci, politickou realitu. Takže rozhodně nechci, aby se prosadilo posilování prezidentských pravomocí. Navíc tyto případné snahy by musel schválit parlament, který by si na svoje pravomoci určitě sáhnout nenechal. 

Dnes už bývalý místopředseda Senátu Petr Pithart varoval před ústavní krizí, která může nastat kvůli takzvanému prováděcímu neboli technickému zákonu o přímé volbě. Co když se například výběr zasekne na žalobách některých kandidátů kvůli neplatným podpisům? Jen připomenu, že žaloby bude nejprve posuzovat Nejvyšší správní soud, pak bude ještě možné se odvolat k Ústavnímu soudu… 

Každý má právo se odvolávat proti rozhodnutí ministerstva vnitra. Pevně věřím, že ať už Nejvyšší správní soud nebo Ústavní soud, by vzaly v úvahu termín vyhlášení voleb a velmi rychle by jednaly. To je ale můj osobní názor. Jako politik bych nikdy nezvedl telefon a nevolal předsedovi soudu, aby si pospíšil. To je jeho pravomoc. 

Těch žalob ale bude víc, protože někteří kandidáti si nenechají ujít příležitost, aby se mohli dále zviditelňovat. 

Ti, kterých se to dotkne, si měli zajistit kontrolu podpisů už při jejich sběru. Myslím, že si tato země nezaslouží, aby se z volby prezidenta stala show několika jedinců. 

Ta možnost je ale velmi reálná. Co když se na několik měsíců ocitneme bez prezidenta? 

Ústava s něčím takovým počítá, prezidentské pravomoci přecházejí na premiéra a částečně šéfy Poslanecké sněmovny a Senátu. Takže kontinuita zajištěna je. 

(Autor: Pavel Otto)