191. Němému dítětí ani vlastní matka nerozumí

04.05.2011 04:55

Ještě, dořešujíc několik případů z loňska, jsem se potkal s jevem: Nevím co chci - udělej to! Především u žen se toto projevuje excelentně. Je zbytnečné mne psát sebesáhlešjší a sebesrdceryvnější maily a a již i dopisy. Neboť v drtivé věčšině jsem se přesvědčil stačilo potomkům, sousedům, pečovatelům v hromadných istitucích pozůstalých po komunistické bezcharakternosti šedesátileté. Pochopitelně jsou v ních také "souškyouřadky" do zaměstnání chodící, mzdu pobírající, nic za to nedělající. Nebo - abych nekřivdil: minimum dělající. Navíc, když "bába škrundlalka" - "porád něco má." ... Nejhorší ale je, když ona má pravdu a souška byrokratka jí NESLYŠÍ resp. nechce slyšet. Pak se píše, nebo TRPÍ, MLČÍ A V KOUTĚ BREČÍ !

Pak je potřeba požádat: potomky; dědice - budoucí; sousedy; známé a instituce o pomoc. PAK: 100-tně ANO!! Ale - AŽ PO VYČERPÁNÍ VŠECH TĚCHTO MOŽNOSTÍ.  Pokud možno v tomhle sledu. Do té doby je nadbytečné mne psát jakýmkoliv spůsobem. Ja stejně veškerá podání sám beb svými přáteli a spolupracovnicemi PROVĚŘUJI!

Je potřeba si o své nároky a potřeby řící, neboť trvale platí rčení: Němému dítěti ani vlastní matka nerozumí... .

Pavel Ján Buvala

—————

Zpět