248. Černé pondělí: Norimberg-Mníchov-Liberec

12.09.2011 03:12

SKLOŇTE HLAVY A VZPOMEŇTE! Konec demokracie nastal v Norimberku v pondělí 12. září 1938.

Celosvětově, kde-kdo se v uplynulých hodinách presentoval na připomínce září v New Yorku. Nezachytil jsem ale, že by někdo vzpomněl ZÁŘÍ - NORIMBERG 1939. Tam se ukázalo směrování postdemokratického vývoje u nás, ČSR. Ale i v celém světě. Dvacet let po Světové válce nějaký čalouník v Norimberku zařval a - všichni víme co následovalo. Na Internetu jsem našel "povídání" k tomu a tak Vám ho po redakční úpravě předkládám k úvaze.

Všeobecná mobilizace 1938

aneb

Chamberlainova perfektní léčka

„Ideální vítězství je vítězství bez boje. Místo toho abys riskoval nepřátelskou konfrontaci, raději oklameš svého protivníka svým předstíraným přátelstvím. Využiješ jeho důvěry a vmanévruješ ho do situace, kdy se jeho nejlepší vlastnosti obrátí proti němu a povedou k jeho sebezničení.“                                                                                      

     San Tzu: „The Art of War“

Blíží se podzim a s ním i další výročí tragických událostí září 1938. Jejich kulminací byla mnichovská zrada a následné odstoupení našeho pohraničí. Tyto události znamenaly konec první československé republiky a s jejich tragickými následky jsme se nevyrovnali dodnes.       Ano, Mnichovská dohoda (podepsána 30.9.1938) byla tragédií a zradou, ale událost která se stala o sedm dní dříve (tj. 23. 9. 1938) byla de facto ještě tragičtější. Touto událostí byla všeobecná mobilizace čsl. branné moci. Prezident Beneš se rozhodl pro její vyhlášení poté, co obdržel podlou a fatální instrukci od britského premiéra Chamberlaina o tom, že by mu více „NEPORADIL NEMOBILIZOVAT“. Tragičnost této mobilizace a skutečný účel této podlé instrukce bych rád objasnil na pozadí událostí, které předcházely a následovaly osudovému 23. září 1938.

12. září 1938: NULTÁ HODINA

     Končí sjezd NSDAP v Norimberku. Hitler štvavě napadá ČSR kvůli údajnému pronásledování sudetských Němců. Okamžitě po tomto projevu propuká sudetoněmecké povstání v pohraničních oblastech ČSR. Zfanatizovaní henleinovci napadají čsl. celnice, četnické stanice, české a židovské obchody. Jsou první ranění a mrtví.  Toto povstání je pouze vyvrcholením nenávistného postoje sudetských Němců proti ČSR. Jejich nepřátelství je podněcováno na přímý rozkaz Hitlera již delší dobu, zejména pak obsazení Rakouska v březnu téhož roku. V květnu nechává Hitler vypracovat plán vojenského útoku proti ČSR. Jeho kódové označení je „plán GRÜN“ a jeho spuštění je stanoveno na 1. říjen. Jeho hlavní pointou jsou dva koordinované útoky: jeden ve směru Ostrava – Prostějov, druhý ve směru Znojmo – Brno. Ty mají za úkol rozdělit ČSR na dvě části a izolovat čsl. armádu v obklíčených Čechách.

13. září 1938: PSEUDODEMOKRAT HORŠÍ NEŽ NACISTA „PLÁN Z“ HORŠÍ NEŽ „PLÁN GRUN“

     V ranních hodinách dne 13. září vyhlašuje hlavní štáb čsl. armády heslo DOMOBRANA. Je vyhlášena bojová pohotovost čsl. armády. Vláda agrárnického premiéra Hodži vyhlašuje výjimečný stav v mnoha pohraničních okresech. Orgány státní moci se pokouší zjednat pořádek. Mnoho příslušníků Stráže obrany státu (SOS) je zabito nebo zajato a odvlečeno do Říše.  Jednotky SOS paradoxně stále spadají do kompetence okresních hejtmanů – henleinovců. Není tedy divu, že příslušníci těch nejobětavějších jednotek se dostávají do těch nejzrádnějších situací a mají ty nejvyšší ztráty.

     Situace v ČSR je již delší dobu sledována britským premiérem Nevillem Chamberlainem. Ten má obavy, že situace v ČSR povede k celoevropské válce, do které bude vtažena i Británie, přestože ta nemá žádné vojenské smlouvy s ČSR. Jediná země, se kterou má ČSR smlouvu o NEPODMÍNĚNÉ vojenské pomoci je Francie. Britský premiér nemá valné mínění o francouzském vojenském potenciálu a obává se, že to bude politicky a vojensky nespolehlivá Francie, která dříve či později do války vtáhne samu Británii do války s Německem. Aby vyvázal Francii ze svazku s ČSR, zosnuje Chamberlain svůj vlastní „PLÁN Z“, jak diplomatickou cestou ČSR rozleptat, rozklížit a zničit. To co chce získat Hitler vojenskou silou, chce dosáhnout Chamberlain diplomatickými intrikami. Bohužel to bude právě tento britský plán, který bude HORŠÍM ZE DVOU ZEL a povede ke zničení ČSR.

     Nutno podotknout, že kdyby britský premiér pokračoval v britsko – rakouské politice nulové vměšování (lidově řečeno „hrál mrtvého brouka“), tak by nikdy k Mnichovu nemohlo dojít. Když byl Chamberlain v březnu 1938 požádán rakouským premiérem Schussnigem o pomoc proti hrozícímu Německu, britský premiér odmítl jakoukoliv účast. Nepomohl sice Rakousku proti Německu (nemusel – bylo to jeho právem odmítnout), ale také NEPOMOHL NĚMECKU PROTI RAKOUSKU. Jeho britsko – československý postoj v září 1938 byl však naprosto odlišný. Nejen, že pomohl Německu (nyní obsahující i Rakousko), ale svou politikou AKTIVNÍHO INTRIKÁNSTVÍ umožnil francouzským politikům porušit smlouvu o vojenské pomoci a polským politikům porušit smlouvu o respektování hranic. Bez Nevilla Chamberlaina tohoto samozvaného vůdce protičeskoslovenské koalice by se bezpáteřní zbabělci a zrádci Eduard Daladier a Josef Beck nikdy neodhodlali k tak otevřené zradě.

15. září 1938: BERCHTESGADEN

     Chamberlain se setkává s Hitlerem v Berchtesgadenu, kde mu navrhuje podmanění ČSR mírovou cestou. Překvapený Hitler přijímá.

19. září 1938: BRITSKO – FRANCOUZSKÁ VÝZVA K ČESKOSLOVENSKÉ SEBEVRAŽDĚ

     Chamberlain se setkává s francouzským premiérem Daladierem, kterému sděluje výsledky svého jednání s Hitlerem. Daladier tyto návrhy přijímá, i když to znamená porušení čsl. – francouzské smlouvy a přímou zradu. Oba premiéři oznamují dopisem své stanovisko vedoucím představitelům ČSR. Svůj zločinecký nátlak nazývají „Britsko – francouzskými návrhy“ a ty nejsou ničím jiným než výzvou k dobrovolné sebevraždě ČSR.

20. září 1938: POSLEDNÍ DEN FAKTICKÉ NEZÁVISLOSTI ČSR

     Prezident Beneš a čsl. vláda se s hrůzou seznamují s „návrhy“ svých „britských přátel“ a „francouzských spojenců.“ Ve své odpovědi vysvětlují, jakou katastrofu by znamenalo odstoupení pohraničí nejen pro ČSR, ale pro celou Evropu, zejména pak pro Francii. Prezident Beneš tyto „návrhy“ zdvořile ale jasně odmítá. Žel toto odmítnutí je jeho posledním aktem odporu proti Británii a Francii. Beneš nemá v záloze nic, co by udělal v případě, že jeho odmítnutí nebude akceptováno a Britové s Francouzi budou stupňovat svůj tlak vůči ČSR.

21. září 1938: PŘEDMNICHOVSKÁ KAPITULACE ČSR

     Tento stupňovaný tlak na sebe nenechá dlouho čekat. Už ve dvě hodiny ráno je Beneš vzbuzen britským velvyslancem Newtonem a jeho francouzským kolegou Lacroixem. Oba mu sdělují ultimátum svých vlád, vyhrožují ČSR kompletní izolací a viní ji, že je to právě ona, kdo ohrožuje soužití evropských národů. V časných ranních hodinách se schází vláda a zahajuje to nejtěžší jednání ve své historii. V poledne přichází opět Newton a Lacroix a iritovaně se díví, že jejich ultimátum ještě není přijato. Pod tlakem okolností v pět hodin odpoledne Beneš kapituluje a oznamuje Británii a Francii, že přijímá jejich ultimátum. Pohraničí má být odevzdáno Německu k 1. říjnu 1938. Nedlouho poté polský velvyslanec Papée a jeho maďarský kolega Wettstein žádají Beneše o odstoupení Těšínska, na jihu Slovenska a Podkarpatské Rusi jejich značnou část. Především byť s rozestavěnými ale PEVNOSTMI!

     Veřejnost je seznámena s kapitulací ústy herce Zdeňka Štěpánka, jenž je donucen k přečtení této hrozné zprávy ministrem propagandy Vavrečkou. Oznámení o kapitulaci se setkává s okamžitou reakcí českých lidí. Davy protestantů táhnou na Pražský hrad za provolávání hesel: „Dejte nám zbraně – dali jsme se na ně, Nebudeme jako Rakousko, Pryč s vládou kapitulantů, Chceme bojovat!“ Dostávají se až na třetí nádvoří Pražského hradu, kde se je pokouší uklidnit generál Jan Syrový, tehdy generální inspektor čsl. ozbrojených sil.

22. září 1938: NOVÁ VLÁDA SE STAROU POLITIKOU 

   Henleinovci v pohraničí se dovídají o kapitulaci čsl. vlády a obrovsky jim narůstá sebevědomí a následně stupňují teror. Masové demonstrace za obranu republiky pokračují. Představitelé politických stran bez ohledu na svou pravicovou či levicovou příslušnost odmítají souhlasit s kapitulací. V Praze je vyhlášena generální stávka. Za této situace sám Eduard Beneš používá lstivého triku jak pacifikovat demonstranty. Nutí premiéra Hodžu k rezignaci a na jeho místo dosazuje jednookého generála Syrového, do kterého domácí lid vkládá své poslední naděje. Věří, že je povede do boje za obranu republiky bez ohledu na zrádné chování Britů a Francouzů. Ve skutečnosti je však politicky nezkušeny Syrový pouze loutkou v Benešových rukou. Stejnou to loutkou, jako zoufalý Beneš v rukou Chamberlainových. Syrového vláda vydá pouze rádoby vlastenecká prohlášení o věrnosti a disciplíně, ale NIKDY NEANULUJE KAPITULACI vlády předchozí.

23. září 1938: PERFEKTNÍ LÉČKA NEVILLA CHAMBERLAINA

     Britský premiér si je vědom Benešovy kapitulace z 21. září. Registruje rovněž, že ani Syrového vláda neudělala nic k jejímu odvolání. Jediný kdo mu ještě může odepřít poslušnost je československý lid. A proti tomu se Chamberlain rozhodl použít mistrnou lest. Zatelegrafoval Benešovi svou ďábelskou instrukci o tom, že by mu „NEPORADIL NEMOBILIZOVAT“ (tj. radí mu mobilizovat).

     Tato instrukce je s nadšením přijata a všeobecná mobilizace čsl. branné moci je provedena vzorovým způsobem s maximální rychlostí v noci z 23. na 24. září. Bohužel pravý důvod, který vedl Chamberlaina byl více než záludný. Britský premiér nechtěl, aby čsl. záložníci (tj. muži ve věku 20 – 40 let) odešli do pohraničí bránit svoji zemi. Jeho záměrem bylo vylákat je mimo území měst (zejména z Prahy), aby nemohli svrhnout své kapitulantské a zrádné vůdce do další kapitulace (tentokráte definitivní). Lidově řečeno: Chtěl, aby si „naběhli.“

27. září 1938: INICIÁTOR MOBILIZACE SLIBUJE MÍR

     Přestože to byl on, kdo de facto spustil čsl. mobilizaci (Chamberlain), tak vzápětí několikrát ujišťuje Hitlera, že vše bude urovnáno mírovými prostředky.

28. září 1938

     Za pomoci italského vůdce Mussoliniho domluví Chamberlain setkání čtyř mocností, které bude zahájeno následující dne v Mnichově.

29. září 1938: MNICHOV ZAHÁJEN

     Chamberlain, Daladier, Hitler a Mussolini se setkávají v Mnichově na konferenci, která je pouhou maškarádou mající za úkol legalizovat předchozí snahy o rozbití ČSR.

30. září 1938: POMNICHOVSKÁ KAPITULACE ČSR – LÉČKA FUNGUJE VÝBORNĚ

     V časných ranních hodinách je v Mnichově vynesen ortel nad ČSR a smlouva je podepsána. V poledne v Praze prezident Beneš přijímá mnichovské podmínky a tím přes všechny protesty některých generálů a politiků kapituluje podruhé. Polští vůdci se cítí uraženi, že nebyli pozváni do Mnichova a ještě tentýž den synchronizují své ultimátum s ultimátem mnichovským. Následující den dostanou i oni to, o co by si za normálních okolností nedovolili ani požádat.

     V Praze se tentokráte masové demonstrace z 21. a 22. září již neopakují. Proč? Jednoduše proto, že Chamberlain a JEHO MOBILIZACE zcela zničili revoluční potenciál našeho lidu. Říjen 1918 nebylo možno zopakovat. Českoslovenští muži jsou vylákáni a vymanévrováni z měst. Jsou rozptýleni podél hranic, nuceni poslouchat rozkazy a mají pouze kusé informace o tom, co se vlastně děje. Jejich nejlepší vlastnosti: nadšení, odhodlání a obětavost jsou mistrně použity proti nim a vedou ke zničení toho, v co nejvíce věřili: československou samostatnost, obranyschopnost a sebevědomí. Mistrovská léčka britského premiéra funguje perfektně. Sun Tzu by mohl být na Chamberlaina hrdý.

Text Bc. Václav Šebánka (VL Litoměřice) redakčně upravil

Pavel Ján Buvala   

 

 

 

—————

Zpět