235. "Nový Bor" v Liberci?

25.08.2011 02:40

Slyšel jsem rozčileného o berlích stojícího staršího pána, jak vykládal kolemstojícím: " Cikáňata mne málem ukamenovaly!!" Podrobně líčil jak parta cikánských, NE - RÓMSKÝCH cucáků od 3 - 6 let v Liberci v Jablonecké ulici ho chtěli ukamenovat. Jak nejdřív tu jeden - tu dva kamínky kolem něj letěly; pak kámen za kamenem a nakonec sprška skal zasáhla i jeho francouzské hole, o které se opíral. Jakmile se na tyto "Spratky" rozeřval - utekli. No, jako děti. Holt nečekali odpor. Ale v tom se z baráku vyvalili 3 otcové, RÓMOVÉ jak vyšití, s nedopnutými košilemi na solidních břichách a chtěli mu spílat. Co, že si ON, na jejich děti dovoluje křičet…! Měli se mu to jasně doložit asi ručně a stručně. NARAZILI! NARAZILI sice na berlích stojícího ale očividně bývalého "velitele" u tanků velet lidem zřetelně zvyklého. To co si asi vyslechli - to si za klobouk určitě nedali.(Mne stačilo co jsem slyšel z vyprávění.) Stáhnuti vší se - odcouvali zpět do budovy. Byly ale viny ty děti?

Několik dnů předtím jsem byl svědkem, jak tzv. "hlídací babička" šla se projít kolem baráků se svým vnoučetem. "Babička", patřičně nastrojená jak páv se nesoucí – „nechť báby vidí“. Vnuk, asi 3 letý, na koloběžce jedoucí. Již to samo osobě svědčí o přístupu k hlídání a "hlídání" svého potomka. Který - aby se patřičně předvedl, co umí - projel koloběžkou pod rukou člověka. Mezi tělem a berlí! Člověk jsouc patřičně "při těle", o 2 berlích se pohybující samozřejmě tempem krok - suň krok. Dovedete so představit, kdyby onen totálně nevychovaný potomek oné vyparáděné persony ho byl porazil? Stačilo malounko: „štrejchnout“ o hůl! Kdo by ho pak zvedl, kdo by zaplatil čistírnu - vždyť on také nebyl v hadrech. Neřka již: co kdyby mu toto "ĎÍÍTĚ" bylo způsobilo úraz! Byl vinen ten kluk? Pomohlo by pak, mnohdy trapné: „sorry, promiňte, prepáčte“?

V protikladu s těmito příhodami uvedu příhodu svou vlastní. Také o 2 franc. holích chodícího, také dědka, také "nehubeného"... . Dvou - tříletý klučina majíc vodopád dotazů a hledající svou sestru, jež ho měla hlídat, se obrátil na mne s přímým dotazem. Dostal normální jemu věku přiměřenou, ale přímou odpověď. Najednou se otočil a podával mi trsy trávy a "květin" z loky u baráku.  Dovedete si představit, jak mne bylo? Pohnut mu říkám: "Dej to mamince, sestře. Já svátek nemám." On na to: " JÁ TO C H C I DÁT TOBĚ!" No, řekněte, mohl jsem nepřijmout upřímně podávaný dárek „květin“? Dosud mám tento trs sena schován v mé krabici, kde jsou věci… .  

Nerozhoduje tudíž barva pleti; nerozhoduje věk rodičů či dohlížitelů na dítě. Rozhoduje jeho předchozí výchova, přímý vliv odpovědné osoby, jež přijmutím hlídání dítěte se nevypravila na módní přehlídku „vzdorbabskou“. Nýbrž - HLÍDAT svěřeného potomka.

Po přestupku, po případném poškození třetí osoby je nadbytečné slovo "Promiňte - snad se tolik nestalo." To svědčí o tom, jak vysoko se sama taková "hlídací babička" či "táta-ochranář" cení ve vlastních očích. Pravdou je ale, že příslušné §§ o tom mluví jinak. To by si tito "dospěláci" pokud skutečné odpovědní jsou - měli uvědomit.

Běžel v hromadných sdělovacích prostředcích případ Romského šturmu dětského na GÁDŽI v Novém Boru. Nevycválaný, nevychovaný puberťák zblbnul dospělé a – HŔŔŔ NA NĚ!!! Výsledek je všem dobře znám. Teď se cosi děje v Rumburku. Opět jsou to pouze důsledky nepřizpůsobivé výchovy v rodinách. V rodinách nepřizpůsobivých občanů státu žijících někde v dobách ranně neandrtálské společnosti kmenové. Cikáni – ti toho nejsou schopni. To je elementární rozdíl mezi občanem našich států cikánem a umělým rčením róm.  Tak tedy – každý chlap si musí vybrat. Buď bude normální člověk – třeba cikán, nebo uměle „havlovsky“ vytvořený róm na dávkách státních žijící a z práce jiných tyjící. Podle toho s takovým člověkem i jednat. Nemyslíte?

Pro projevení svého názoru a společné hledání další cesty domluvil jsem si termín s některými představiteli města Liberec. Nikdo přece netoužíme, aby v našem Liberci se to mlelo jako v Rumburku, či dokonce v nšekrajském Novém Boru. A že k tomu není daleko – to mi věřte!

Pavel Ján Buvala

—————

Zpět