Vzdělávejme se

Mějte na paměti, bojujte a prosazujte svá práva lidská i občanská! JSME LIDÉ BYŤ STAŘÍ: CHARTA práv a svobod starých lidí.docx (18,5 kB)

*************************************************************************************************************

PŘED PÁR HODINAMI (20.4.2011) se mi dostalo důvěry a tudíž s ročním předstihem Vás mohu pozvat na Mezinárodní konferenci námi, starými se zabývající. Každé dva roky se konající po celém světě. Po elboun se dostala do Prahy. Budete chybět? Podrobnosti, prosím, viz : www.ifa2012.com/homepage .

Co nevidět skončí prázdniny. Nájde se někdo, ke mne se přidající, za práva bojující a na Karlovo univerzitě v Praze studující? Mrken Sie:Právo - Univerzita Carrolina.doc (40,5 kB)

Na mezinárodním poli např.akce v Görlitz.  Info: petra.sochova@volny.cz

A samozřejmě, nemohu vynechat, již "svůj LEDAX" : www.ledax.cz/cz/page/49/senior-living.html

Nikdo, ze žádné tzv. zastřešující organizace tipu SDCR o.s.  pod vedením nechopných jedinců, nám nemůže zabránit se vzdělávat; pouze vlastní lenost.

 

Almužnou nepomohu nikomu

Toto jsem si uvědomil při čtení článků p. Šejnohu o potřebě pomoci jisté svobodné (rozvedené) matce, tzv. samoživitelce, jak se teď říká. Byly to právě Britské listy, jež mne loni povzbudily ku  pomoci potřebným. Vybral jsem si důchodce – maje k nim věkově nejblíž. Tak vznikl i Důchodcovský ombudsman a za pomoci přátel také stránky www.sduchodci.cz s cílem pomáhat lidem sice pracujícím na PC, ale neznalým se pohybovat na Internetu a v současné právní - mnohdy džungli. Ukázalo se to jako přepotřebné, a tak mohu pouze poděkovat p. Janu Čulíkovi (škoda že v Poděbradech jsme měli tak málo času) a jeho www.blisty.cz   za nápad a první krok pomoci člověku, který volal SOS pro vypnutí resp. znemožnění mu přístupu k Internetu v DD Dobrá voda.
Provedený rozbor a šetření ukázalo merit věci úplně, ale úplně jinde. Měl jsem snahu dovésti vše do zdárného konce ve prospěch postiženého důchodce a Jihočeský kraj mi byl nápomocen – děkuji všem. Ale proti vlastní vůli člověka, navíc po pozdě sdělených a žel osobně zkreslených skutečnostech se již nedalo nic dělat.

 

Za těch devět měsíců, uplynulých od tohoto případu, jsem poznal řadu lidských osudů, lidí, kteří se obrátili přímo na mne o pomoc a o radu.

Nakonec, jsa přemluven osobami mne blízkými, jsem se rozhodl zveřejnit i statistiku. Neboť společným jmenovatelem drtivé většiny těchto lidí je mnohdy neznalost, či spíše pohodlnost jít za svými věcmi do konce. Využít všechny dostupné atributy, jež nám právo a systém státního zřízení umožňují. Nebýt POHODLNÝM; nečíst pouze bulvár a „lechtivé“ článečky a tupě zírat na podobné fotečky. Trávit získané znalosti z  internetu prostřednictvím počítače a pouhým využíváním volných chvil mezi jinou zábavou. Obávám se, že něco podobného se událo i ve věci oné matky samoživitelky.

Neboť již v 1. třídě ZŠ se učí děti sčítat a odčítat. SNAD…   Je pro mne zarážející, když ministr financí musí konstatovat, že se lidé sami přivádí do finanční bídy, do situací, ze kterých se těžko hledá východisko, jemuž se ale dalo při troše odpovědnosti předejít!

 

Také jsem se několikrát v životě spálil. Moji přátelé a přátelé matky mých dětí to mohou dosvědčit. Ale po žebrotě jsem NIKDY nešel! Ani v dobách, kdy nám s mámou hrozila Sibiř a tatík byl v „rekreačním středisku“ pp.ss.Gottwalda & Čepičky. To nás opravdu živila vesnice. BEZ PENĚZ! BEZ žebroty! Bez almužny! Máma, coby zlikvidovaná a již bývalá soudní úřednice, sedla za mašinu a šila občanské oděvy pro vesnické ženy.

„Rekvalifikovala“ se za pomoci své matky, která jí, coby „údernický otrok“ v „lehkém“ průmyslu, vydělala a půjčila. Podotýkám, že v té době se na Horehroní Slovenska tvrdě nosil pouze kroj!

To všechno tato žena absolvovala v době, kdy nám soudruzi vypnuli elektrický proud a donutili nás platit nájemné za byt v našem vlastním domě. To všechno a ještě víc musela tato žena absolvovat, aby uživila nás dva; abychom si mohli z vlastního lesa navozit pouze šišky! Nikoli klacíky, natož dřevo na topení; o uhlí se ani nesmělo snít!

Byť tatík před odtransportováním do Nováků, Životic, Libavu, etc. vedl Uhelné sklady od Brezna po Švermovo - v té době. Přesto jsem dostal elementární vzdělání, jakož i povinnost se do smrti vzdělávat. Tak se vzdělávám i tím, že pomáhám jiným. A také tím, že propaguji věci potřebné a užitečné pro mně blízkou věkovou skupinu.

NIKDO z nás ale nežebrá almužnu, nýbrž se snaží vyjít s tou almužnou, kterou stát nazývá důchodem, neboť nejsme zmlsaní, umíme počítat. Naučili jsme se žít v podstatně horších podmínkách; žádná „samoživitelka“ nás nerozmlsala, ale Matička Strana, budiž jí již SNAD země lehká, coby správná macecha, přežít naučila. Bez vyžebrané almužny!

 

Proto žiji v domnění, že snad i oné svobodné matce, ať má dětí kolik chce, lze lépe pomoci jinak, než pouhou a ubohou jednorázovou almužnou. Obzvláště před Vánocemi. To si potenciální dárci myslí, že ONA osoba tyto darované peníze použije účelně, nebo za to nakoupí „vánoční dárky“, jak bývá zvykem v podobných nepřizpůsobivých rodinách. Úvahy mnohých jsou tak nízké: Teď mám – pak mi také někdo dá!

Ptám se ale: je to lidské, takhle tyto lidi týrat? „Tlačit“ je do soustavné a čím dál větší bídy? Vlastní almužnou vychovávat nepřizpůsobivé a mnohdy bezdomovce? Můj názor je podstatně jiný.

A to jsem nebyl ani v Paříži, ani v Dobříši, ani v Kroměříži. Natož ve Skotsku či Anglii.

Dejte práci této osobě a zaplaťte jí za ni! Třeba denně, ale zaplaťte jí za vykonanou práci!

Selský synek musel od 3 let pomáhat v hospodářství; jak „soudružská“ výchova dětí pokřivila jejich charaktery a na kolik generací EU neví, jak z konopí? Stačí se poučit z tzv. Nových zemí, nedělat stejné chyby, které jsme museli překonat, a nesnažit se naroubovat západní sociální systém na postkomunistické nevzdělance. Ss. Mičurin s Lysenkem a Stalinem selhali!

To všichni z bývalé SSS víme dobře. Jen jsme na to za posledních pár let pozapomněli. Že vám tyto zkratky již nic neříkají- ale jděte! Nezapomínejte na svou historii, minulost; chcete si jí snad zopakovat? Já NE!  DĚKUJI!  

Z toho důvodu nedám ani halíř almužny. Nabízím ale pomoc.

Rád pomohu komukoli, budu-li o to požádán. Když se slovutný Svaz důchodců ČR o.s. pozměnil, díky „správnému“ komunistickému vedení, na „zábavný“ klub, musí nastoupit někdo jiný, kdo právo pro tyto lidi pomůže vydobýt. Nebo jim dá alespoň pozitivní naději. Nikoli ale rozdáváním almužny! To je poněkud málo, byť to může být sebelépe myšleno. Je to pouhé dočasné řešení.

A jednotka dočasnosti přece již NENÍ „jeden furt“ … !

Vzdělávejme se po všech stránkách. Zvláště máme-li Internet a počítač. Vždyť – jak známo – to nejsou pouhé mašinky pro dětičky na hraní. Mýlím se snad, pp. Šejnohové? Vy raději „…penízky, moje penízky…“? Ale umí je ona osoba používat?

 

Domnívám se, že nikoli. Tak jak p. Pavla Loužeckého hnala síla do projektu Senioři k počítačům: http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2006120010 ; mne to tlačilo vzdělávat a sehnat pro důchodce tyto PC (co se stalo, ale byl jsem odmítnut…) by se vzdělali a byli gramotní v IT. Vy vidíte možnost v peněžní pomoci této osobě přepotřebné. Ano, zaplaťte za ní její dluhy, předplaťte jí a jejím dětem stravování alespoň 1xdenně teplou stravou, pomozte jí v boji s byrokracií na úřadech, etc. => OTEVŘETE JÍ OČI. Pokusme se společně dohnat to, co život v ní nezanechal – ale OD NÍ V Y Ž A D U J E. Obdržené peníze by se mohly rozkoulet za dárky, mlsy apod.  Já osobně jí nabízím pomoc ve vedení v právním minimu občana tohoto státu. Pochopitelně: bude-li chtít. Tak jako všichni co již obrátili či obrátí na „důchodcovského ombudsmana“ via : www.sduchodci.cz .

Pavel Ján Buvala